S lítostí jsme přijali zprávu, že nás v 71 letech opustila prozaička, dramatička, scenáristka a především autorka několika desítek knih pro děti, Martina Drijverová. Napsala na devadesát knih a nespočet rozhlasových a televizních pohádek.

Martina Drijverová studovala dějiny francouzského umění na pařížské Sorbonně a posléze produkci na FAMU. V první polovině 80. let pracovala jako dramaturgyně Československého rozhlasu, kde připravovala pohádky pro nejmenší (adaptovala vlastní náměty i cizí předlohy). Publikovat začala v roce 1978 v časopisech Sluníčko, Mateřídouška, Sedmička, ABC, Zlatý máj a mnoha dalších a od roku 1986 se plně věnovala psaní knih a rozhlasových i televizních scénářů.

Ve své tvorbě Martina Drijverová obsáhla mnoho žánrů. Pro její autorské pohádky (Moura a Matylda, Tamarín a pomeranč) i adaptace starších předloh (Národní pohádky pro malé děti) jsou charakteristické citlivý humor, lehká nadsázka a vypravěčská zručnost. S nezměrnou empatií přistupovala Drijverová ke světu dětí ve svých realistických prózách (trilogie Táta k příštím Vánocům, Táta pro radost i pro zlost, Táta nemá smutky rád nebo próza Nekonečné prázdniny), ale dovedla zachytit i vnitřní život dospívající dívky (Malé věci, velké věci). Pomyslné čestné místo v její tvorbě zaujímá próza Domov pro Marťany, v níž přibližuje složité soužití dívky s mladším bratrem, který trpí Downovým syndromem.

V posledních letech tíhla Martina Drijverová ke knihám se vzdělávací složkou. K novodobé klasice se řadí knížky Nezbedníci a Zlobilky i jejich volná pokračování, v nichž si vzala na paškál drobné dětské zlozvyky a přešlapy. Ve dvou dílech knih České dějiny očima Psa s humorem vypráví o nejvýznamnějších událostech naší historie. V beletristickém deníku To kvůli mně popisuje těžký život malého chlapce, jehož rodina se zčistajasna rozpadla a on je vystaven psychickému násilí a obviňování.

Martina Drijverová byla spisovatelka mnoha talentů, jež v literatuře pro děti a mládež posledních pěti desetiletí zanechala výraznou stopu a nám i čtenářům bude nesmírně chybět.

Petr Eliáš, šéfedaktor