Zdravím čtenáře Albatrosu, a přeji jim mnoho krásných čtenářských zážitků v době, která sice nepřeje nakladatelům, ale milovníkům knih i spisovatelům poskytuje neplánovaný přísun volného času. Což jim můžu jen závidět, já tento benefit nezískala.
Pro matky na mateřské je život v „karanténě“ denní realitou, takže pro mě osobně se až tak moc nezměnilo. Spíš s obavou, ale i očekáváním sleduji, jak se mění svět kolem nás. Přiznejme si, že na rozdíl od předchozích generací, které prožily dvacáté století, jsme si v posledních desetiletích žili ve středu Evropy až příliš dlouho v poklidu a relativním blahobytu. A tato nová realita, snažím se neztrácet životní optimismus, je pro mě přes všechny nejistoty i celkem inspirující. Takže i já, která se tematicky s oblibou vracím do minulosti, už mám v počítači pár povídek odehrávajících se ve žhavé současnosti.
A proč si zrovna dnes přečíst knihu Deník Dory Grayové? Vrátíte se v ní do dob, kdy byl svět ještě „normální“. Kdy se nechodilo v rouškách a lidi se nebáli virů (i když se báli zase jiných věcí). Kdy jsme mohli cestovat a stěhovat se (i když někteří o to vůbec nestáli). Kdy stáří lidé nebyli izolovaní od společnosti v jejich vlastním zájmu, mohli jsme se k nim přiblížit a poslouchat jejich vzpomínky (i když tak mnozí nečinili). Člověk má tendenci do budoucna hledět s obavou a dělat si starosti, které se většinou nenaplní. Naopak přijde něco, co nikdo nečekal. Dnešní doba nám to ostatně potvrzuje. A v tomto směru je Deník Dory Grayové aktuální stále. Zkrátka přes všechny překážky bychom nikdy neměli ztrácet odvahu.
A co bych ještě doporučila z nabídky Albatrosu? Pohádkové dárky Josefa Lady. Moje malé děti se moc rády bojí. Obzvlášť čertů, vodníků a obrů. I loni na Mikuláše nás čerti navštívili. Od té doby mladší dcera uklidňuje tu starší se slovy: „Neboj, když budeš zlobit, přijde čert a přinese bonbon.“ Mezi jejich nejoblíbenější knížky patří Pohádkové dárky Josefa Lady s kouzelnými Ladovými obrázky a vydařenými pohádkami a básničkami Michala Černíka, kde se to roztomile strašidelnými bytostmi jen hemží.
Jako dítě jsem hltala foglarovky. Možná čtenář rozpozná jistou inspiraci i v mé knize. Protože jsem navíc bydlela na Barrandově, kde nebylo vůbec těžké narazit na trilobita, právě Dobrodružství v Zemi nikoho patřilo k mým oblíbeným.
Naďa Reviláková vystudovala divadelní dramaturgii. Následně se věnovala rozhlasové a televizní tvorbě. Na vědecké stanici Českého rozhlasu Leonardo připravovala pořady zaměřené na historii, mimo jiné historický magazín Zrcadlo. Scenáristicky se několik let podílela na seriálu Ulice. Píše články pro časopis 100+1 historie. Na mateřské dovolené si kromě nové rodičovské role chtěla vyzkoušet i další tvůrčí obor. Za knihu Deník Dory Grayové získala první místo v literární soutěži nakladatelství Albatros.
