Prázdniny bývaly pro nakladatele chvílí odpočinku a zklidnění, protože o prázdninách se knih vydává i prodává méně, dnes jsou však červenec a srpen měsíci horečných příprav titulů, které mají (a musí včas) vyjít na podzim a na vánoční trh, který „začíná“ již v říjnu.

Přesto se těším, až se o dovolené a o ospalých letních sobotách a nedělích v Českém ráji ponořím do textů, které valnou měrou opět patří do žánru dobrodružné literatury. Tady je jejich stručná rekapitulace a zároveň přehled, na co se můžete na podzim těšit.

U jednoho titulu jsem si již udělal strejčka a dotáhl jeho redakci právě teď – román Stateční kapitáni od Rudyarda Kiplinga. Portrét autora a většinu jeho titulů vydaných u J. R. Vilímka jsem uvedl v obrazové monografii Dobrodružný svět Zdeňka Buriana. Knihy džunglí s Burianovými ilustracemi patří ke zlatému fondu nakladatelství Albatros již více než 50 let. Stateční kapitáni však vycházejí v Albatrosu poprvé, chtěl jsem si proto dát na nich záležet! Příběh unikátní v rámci Kiplingova díla vychází v novém překladu Davida Petrů, po odborné, resp. námořnické stránce text přehlédl František Novotný. Teprve když jsem jej požádal o spolupráci, jsem s radostí zjistil, že Stateční kapitáni jsou Františkovou oblíbenou knihou od dětství, mimo jiné i pro líčení naprosto jedinečné komunity rybářů v oblasti Great Banks. Kdo se chce o této komunitě dozvědět víc, nechť mrkne na video. Znovu jsem si při pozorném čtení textu uvědomil, jaký byl Kipling výjimečný autor a jak jeho hrdinský patos souzní s ilustracemi Zdeňka Buriana.

Nové vydání obsahuje komplet původních kvašů a perokreseb (vše přetištěno z originálů) a obsáhlý Františkův doslov. Mimochodem jeden kvaš visí na výstavě Širým světem, která je pro návštěvníky otevřena v Obecním domě v Praze do konce června. Kdo ji chce navštívit, musí si již trochu pospíšit.

Návštěva výstavy byla též hlavní cenou pro výherce soutěže k 70. výročí Albatrosu. Tím se stali žáci 7. třídy základní školy v Ivanovicích na Hané, které do soutěže přihlásila paní učitelka Marie Tomšíková. Na výstavě jim Ondřej Neff povyprávěl o své práci spisovatele i o svých setkáních se Zdeňkem Burianem v době, kdy psal esej „Jak se kreslí dobrodružství“. Ten je nově otištěn v monografii Podivuhodný svět Zdeňka Buriana, kde jsou shromážděny všechny Burianovy ilustrace k dílu Julese Verna.

Právě díky komentovaným prohlídkám Ondřeje Neffa jsem byl na výstavě Širým světem hned několikrát. Stále se tam vracím ke dvěma ilustracím z časopisu Širý svět, které mě nepřestávají fascinovat. V obou případech se jedná o scény z moře, živlu, jenž Burianovi učaroval (viz též ilustrace rozbouřeného moře v právě zmíněných Statečných kapitánech). Je s podivem, jak si Burian dokázal neomylně vybrat z textu nejnapínavější okamžik (ne vždy mu v tom pomáhali redaktoři) a ten neváhal ztvárnit, jakkoli byl obtížný. To svědčí nejen o obrovské fantazii, nadhledu nad dějem, ale i o výtečné schopnosti fabulace a umění vyprávět, v tomto případě obrazem. Abych řekl pravdu, stále sním o tom, že se jednou najdou „tajné rukopisy“ Zdeňka Buriana se skvělými dobrodružnými příběhy v Batličkově střihu. Jistě, je to sen malého kluka, ale dovolte mi jej snít…

Druhou dobrodružnou knihou, která vyjde na podzim začátkem listopadu, je Lovec jelenů od Jamese Fenimore Coopera. Upřímně řečeno jsem dlouho váhal, zda tuto knihu vydat samostatně, nebo zda dosud knižně nevydané ilustrace Zdeňka Buriana nevčlenit do třetí obsáhlé monografie Zapomenutý svět Zdeňka Buriana, jež vyjde na podzim 2020 a kde bude těch nevydaných ilustračních celků víc pohromadě. Nakonec jsem se však díky relativně nedávnému překladu Jiřího Joska (vyšel v roce 1991 v druhém vydání kodovky číslo 40) a díky úžasným Burianovým ilustracím rozhodl pro nové samostatné vydání knihy v rámci řady Světy Zdeňka Buriana (viz leták ve Vyhlídce #4). Evropská fascinace světem indiánů již léta odeznívá, s ní však neprávem odeznívá i pravda o genocidě indiánů, o kterou jsme se postarali my, Evropané. Když dnes slyším Američany říkat: „Tahle země je naše!“, doporučil bych jim vrátit se ke Cooperovi. Jakkoli je jeho kniha Lovec jelenů v některých ohledech zastaralá, je působivá v líčení jednoho z nejnešťastnějších civilizačních střetů. O doslov, který vymezí historické pozadí knihy, jsem požádal Livii Šavelkovou, odbornici na indiánskou problematiku, s níž již léta spolupracuji.

Do třetice se o prázdninách pustím do čtení Bronzového pokladu, který bude již v pořadí čtvrtým svazkem edice Z letopisů Eduarda Štorcha. Stejně jako u minulých svazků této edice, čtenáře Štorcha bude čekat několik překvapení ve vydání této knihy. Ale o tom zase příště.

Hezké prázdniny!

Ondřej Müller