„Můj otec mě zaslíbil tomu, kdo zabije zlého medvěda, a ty, Bobře, nezapomeň, že já dobře vím, kdože medvědu zasadil smrtelnou ránu. Tys to nebyl – tys jen medvěda dorazil, když těžce raněný spadl ze skály, nemluv tedy o hrdinském skutku. Čí to byl oštěp, který trčel hluboko zabodnutý v medvědově pleci? Tvůj oštěp, Bobře, to nebyl! Ten medvěd nebyl tvůj, ani já tedy nebudu tvá!“ Tak odpověděla Šťastná chvíle nebo také Minehava, jak ji pojmenovali v rodě Sokolů. Než se k nim však dostala z osady Medvědů, prožila se Silným bobrem cestu útrap a násilí, musela opuštěná překonat nemoc a – začala se bouřit proti nadvládě mužů. Naše krásná hrdinka z mladší doby kamenné popletla hlavu několika mužům, sama však hledá takového, který jí nebude rozkazovat… Sokolí oko a Havranpírko, dva věrné kamarády, už známe z knížky Osada Havranů. V tomto příběhů se chovají stejně statečně a odvážně při hledání nových sídel pro jejich rody. Co je spojuje s Minehavou? O tom vám vypoví jeden z další z příběhů nesmrtelného Eduarda Štorcha. Ani tentokrát nechybí napětí… a celé je okořeněno láskou.